Osm Sporťáků na Hajnovce svedlo spoustu zajímavých soubojů
které jsme jako přímý přenos z „centrkurtu“ mohli sledovat i v restauraci.
V první skupině potvrdil svou pozici jedničky Jiří Sadil, který si se třemi vítězstvími bez větších problémů došel pro postup. Nejblíže se k němu dostal Kazbek Karashev, který postupoval z místa druhého. Duel těchto dvou ranařů byl opravdu pastva pro oči – decimující forehandy občas div že neprotrhly síť. Špatně si nevedl ani Cyril Křůpala, který dvakrát prohrál rozdílem jediného breaku.
Druhá skupina se přísně držela nasazení – všichni hráči skončili v pořadí navrženém systémem. To v praxi znamenalo tři hladká vítězství pro Tomáše Popa a jediné zaváhání pro Petra Drože, kteří tím pádem postupovali dále. O třetí místo se mezi Luďkem Táborským a Filipem Vlčkem svedl lítý boj, ve kterém nakonec Luděk dokázal svou větší zkušenost a zvítězil 7:5.
Ve vyřazovací části bohužel Petr Drož nedokázal udržet svou skvělou fazónu ze skupiny, kde dal potrápit i pozdějšímu vítězi turnaje, a podlehl Jiřímu Sadilovi 0:6. Autor článku dostal od Petra povolení použít k tomuto zápasu jako komentář toto: „Ztráta, zmar, zoufalství, katastrofa.“. Druhé semifinále bylo těsnější. Při souboji Karashev-Pop z raket lítaly jiskry, nakonec se však Tomášovi podařilo zvítězit 6:2.
Finále tedy slibovalo duel dvou dosud neporažených hráčů a dostálo svému potenciálu. Byl k vidění krásný zápas, ve kterém o vítězi gamu často rozhodoval jeden, dva vymetené rohy nebo několikacentimetrové outy. Až pro pohár si však mohl dojít jediný a byl jím Tomáš Pop, který Jiřího Sadila porazil 6:3.
V útěše Luděk Táborký porazil Martina Kupku 6:2 a mohl tak být spokojen s pohárem v obtížné konkurenci rozjetých Sporťáků.